Já (Thomas) se s Jirkou (Georgos) připravujeme a balíme na cestu "jenom" cca 4hodiny. Koukáme totiž na Freestyle Motocross a spát jdem až ve dvanáct hodin ? není to úplně nejlepší taktika, protože vstáváme v půl čtvrtý.

Pozn.: přípravy (mimojiné) zahrnují přelití vodky do PET lahve, přeříznutí ubrousků na dva sracáky a ostříhání map.

Vstali jsme, dojeli na hlavák, nasedli do vlaku (odjezd v pět) a téměř okamžitě začali chlastat. Stravování opět oživil Vojta (spolu s Eliškou), kteří přivezli igelitku zeleniny, papričky (kozí rohy) a kus dortu.

Do Budapeště jsme dojeli vcajku (dokonce na čas) a pokračujeme (přestup) do města Novi Sad.Druhej vlak je oproti ČD těžce ?luxusní? ? polohovatelný křesílka, klimoška (nahrazuje chybějící okna). To, že jsou sedačky sklopit a vytvoří postel přes celý kupé, jsme zjistili 20min před koncem 5ti hodinové cesty. No nic. Čas na přestup v Novem Sadu je 2h tak se jdem podívat do města ? pěknej kostel a užitečnej Macdonald (Hofi vyrazil na WC).

Dál pokračuje cesta do města Bijelo Polje ? no a je stručně řečeno na hovno. Jenom jeden vagón 2.třídy s kupíčkama (zbytek jsou lužkáče) a z toho jsou dvě nepřístupný ? jedno je pro ajznboňáky a druhý pro policajti:). 8mi hodinový nepohodlí trochu vynahrazuje to, že nám neprošacovali batožinu a nesebrali jídlo, viď Jirko:-D. V Bijelo Polje se na nás vrhají místní taxikáři s nabídkou odvozu. Čekáme do devíti (z vlaku jsme vystoupili v půl šestý ? čili cesta 1d 1,5h +- x minut), kdy otevřou místní obchoďák. Když jsme tam vlezli za pět minut devět, tak nás vykopli ven (haha). No v devět jsme si nakoupili a za trest jim pos? vyzkoušeli místní záchody. Cesta z Bijelo Polje do Gusinje tágama za 70 ?-ček(neboli 10 za osobu) při cca 80km (my jsme odhadovali 70 km a a taxikáři říkali 100) je v klídku. Všichni spí, taxikáři furt telefonujou (jedem dvěma autama), radary měří rychlost? V Gusinje jsme s Vojtou a Georgosem pospávali, koupali se a hlídali bagáž u řeky a ostatní šli do města. Po návratu kultury-chtivců (vlastně hladovců) se balíme a vyrážíme do údolí Grbaja -> do místa Planijarský dom. Cesta z Gusinje vede po asfaltce, doba cca 3hodiny, mírné stoupání střídané (jen chvíli) prudkým stoupáním. Stany rozkládáme jedné chatky a ve svahu. Po hodině přichází majitel chatky a říká nám, že bysme je měli přestěhovat, bo jsme na soukromém pozemku ? takže stěhujem. (Jinak je tenhle chlapík docela ? no pořád hlásí: don´t worry, relax, relax, it´s OK a pořád dokola) Večer si ještě dáváme veču(já s Jirkou bramborovou kaši s jakýmsi lunchmeatem a polívku), před setmění si dáváme krátkou vycházku a po cestě si kupuju u místních ovčí mlíko.Cca v půl desátý už je tma jak v pytli a jdem spát.

Ranní probuzení po jedenácti hodinách spánku je nevyhnutelné ? do stanů nám totiž paří slunko. Po snídani se chystáme a vyrážíme do kopečka na Volušnici. V jednom moc pěkným stoupání řekl Vojta: ?už jsme skoro nahoře? a zmizel (je potřeba vědět, že nese 15-ti kilový batoh). My ostatní jsme jen koukali jak mizí. Po cestě se doplňujem klasickou kombinací místních plodů -> jahody+borůvky. Jo a jako hlavní botanik byla jednohlasně zvolena Eliška (jednohlasně -> tzn. jedním hlasem mě). Zdoláváme první vrchol Volušnici 1760 a pokračujeme po hřebeni na další mety. Cesta přes hřebeny je rychlá, další vrchol 2059. Chystáme se k návratu. Po cestě z kopečka míjíme pět malých vodopádů, Zuzka se neomylně vrhá na plantáže jahoda borůvek ? prostě pohodová cesta. Po návratu do tábora následuje večeře a večerní oheň. Místní dokonce mají kytaru, takže je pohodovém večer. Do půlnoci odcházíme spát.

Dnes je naplánovaný výlet na Karanfil. Vodu na cestu nabíráme u "báby s mlíkem". Následuje ostrý nástup, pravidelně přerušovaný zastávkami na pití. Pot z nás leje, slunko svítí ale po obloze se honí mraky. Jak postupujeme nahoru, tak se zatahuje a objevují se kratičké deště (nic kritického ? vždy jen pár minut). Dorazili jsme do kotle, kde je stále sníh. Jirkův první nápad zní : ?to si musim sjet na igelitce?. Mno uvidíme, šampione.

Kousek nad sněhem potkáváme tři planiari ? tiristy Čechy (mmch. tady ani po horách nikdo jiný než češi nechodí) a ti nás varují před dalším postupem ? mokrý kameny a drny hrozí uklouznutím a pádem. Chviličku rozmýšlíme a obracíme zpět. Hned máme náhradní program ? "okno" na hřebeni kousek od Karanfilu směrem ke Gusinje. (Pozn. Botanička řádí :) už mám ze srandopisu herbář). K oknu jsme dorazili bez problémů, ale tady nám začíná pakec. Pro začátek trochu sprchlo, takže kameny kloužou jaxviňa. Máme problémy se vyškrábat pár kritických metrů ? nebezpečný výstup. Když už jsme nahoře a chystáme se k sestupu dolů tak se mraky zahustí (prostě to na nás padlo) a cestou zpět do tábora prší (někdy víc, jindy míň, občas kroupy-trochu to bolelo do holý lebky :-) ). Po cestě je samozřejmě pár pádů (viz pravá ruka toho, kdo píše tenhle denník. (Pozn.Georgos: Cestu zpět kolem Očnjaku jsme pojmenovali ?Honzíkova cesta?, protože Honza měl bezkonkurenčně největší počet pádů do bláta.)

Do tábora dorážíme mokrý a déšť ještě nějakou dobu neutichá. Večeře proto probíhá na verandě chaty, která se v našem podání mění na kuchyň, jídelnu a umývárku. Když se déšť trochu utiší, doráží Joko(pan domácí) a my se začínáme sušit (a chlastat) v chaloupce. (Dnes ještě jedna zaznamenání-hodná událost -> báseň o Honzovi:

Honza šlápl do hovna,
Smrdí celá sborovna.
Zapomněl si přezout boty,
Když šel ráno do roboty.

Večer ubíhá pěkně v režiji karet (prší) a becherovky (od Joka jsme dostali vzorek Nikšíčka ? místního piva). Jo a Hofi už definitivně získává přezdívku "koník".

Ranní ptáče-dál doskáče, dřív se unaví a brzo chcípne. Právě proto vstáváme akorát kolem desátý. V klídku snídáme opět v chalupě (Planiarsky dom 1160). Bereme si jakž takž dosušený věci a vyrážíme směrem ke Gusinje. Ve městě si dokupujeme zásoby ale hlavně obědváme ? všichni totéž ? čevapčiči + pivo NIK (ještě poznámka k nákupu: navštívili jsme pekařství a koupili prima koláčky ;). Dál vyrážíme směr údolí Ropojana. Po cestě jsou Alipašiny Izvori ? pramen, kde ?z ničeho? začíná řeka se 7m3/s. Další cesta nás vede přes městečko Vusanje (po cestě jsme trochu vytočili koníka) ve kterém potkáváme další skupinu Čechů ? asi jsou to planiari jako blázen bo jsou mezi nima namalovaný holky a vypadá to, že se chystají přespat v budce co připomíná autobusovou zastávku. Na začátku Ropojany narážíme na dvě kratochvíle:

1) policejní stanice-tady zapisujem místnímu orgánovi jména a čísla pasů (kvůli překročení hranice do Albánie a identifikaci mrtvol :) mmch. poliši se tu nesmějí fotit nebo natáčet pod trestem zabavení přístroje(příp. nakopání do koulí)

no a 2) vodopád ? dost mi připomíná scénky z filmů o Vinetouovi.

Za Vusanje už hledáme místo k zakempení páč se blíží další mraky. Nakonec se uchylujem do kravského výběhu na druhý břeh říčky. Tu zdoláváme brodivým způsobem ? vody je do půli lýtek, ale je pěkně studená. Následuje klasika ? stany a veča. (Pozn. Z Gusinje se táhnem s šesti-kilovým melounovým zázrakem, cesta nic moc zato po večeři bodnul.

Georgosův (komentář) encyklopedický slovník :
Meloun - je to žlutozelený zázrak elipsovitého až kulatého tvaru, jehož červená náplň působí rozkoš strávníkům nehledě na paseku (mnohdy katastrofických rozměrů), kterou může způsobit v nižších oblastech při nesprávném dávkování.
(převzato s výslovným souhlasem autora)

No a my ostatní můžeme nesouhlasit nebo reptat ale to je tak vše co s tím můžeme dělat.

Ráno raníčko, pošmourno, ale aspoň neprší. Už se těšíme jak se budeme po snídani brodit zpět na druhou stranu říčky. Voda je zase ledová a probouzí všechny. (pozn. před naším stanem, kde jsme s Jirkou vařili byl jakýsi krtinec (zlý jazykové tvrdí že to bylo kravský ho.no) a další zlý jazykové jej dokonce pojmenovali po mě tzn. Thomasovo ho.no ? to je úroveň :/)

500m od místa kde jsme tábořili přicházíme k místu, kde celá říčka začíná ? Savino oko. Je to jezírko 20-30m v průměru a cca 8-10m hluboké. Vývěr je docela slušný ~ 1,5m3/s. Další cesta nás vede údolím Ropojany- je to pohodlná cesta bez jakýchkoliv problémů (potkáváme speleology ? Poláky z Grbaji). Stoupání začíná za odbočkou vlevo, směr Maja Jezerce. Pro začátek nástup cca 200 výškových metrů po vcelku pohodlný cestě ke kolibě (místní chata). Nad kolibou kousek po značce je voda a jsou tu i plácky na stanování, ale my dáváme jen sváču a míříme dál k jezírkům za hranicí na Albánské straně hor. Tady už je stoupání horší ? lesíkem mezi kameny ? převýšení cca 500m. Chvíli jsem zkoušel jít s Vojtou jeho tempíčkem , mnoho vydrželo mi to fakt chvíli :).

Když vycházíme z lesa otevírá se nám perfektní výhled do údolíčka ? zářezu mezi dvěma kopci. Tudy už v podstatě po rovince přecházíme hranici a hned za ní jsou jezírka. Po náročném výběrovém řízení volíme jezírko, které je nejvíc na východ (aspoň myslím) ? prostě od cesty vlevo kousek za hranicema. Uvažovali jsme i o tom dojít až k nejvzdálenějšímu jezeru abychom si ušetřili aspoň kousek cesty na Jezeru. Místo pro pár stanů tu je, ale solidně tu fouká. Plácek kde jsme zakemppili má navíc výhodu ? ohniště a trochu dřeva. Takže večer máme táboráček ? díky Vojtovi vrchnímu žháři. Vaří se večeře (krom mě a Jriky, my jsme vařili už dřív na vařiči) a čaj + kafe a také se suší některý mokrý věci. Kolem devátý se chystáme spát ? budíček je domluven na 6.30 aby bylo dost času na cestu na Maju Jezerce.

Ranní budíček v 6.45 :) (v noci byl slušnej kosigin) a naše plány na výstup na Maju Jezerce maj trhlinu ? deka oblačnosti a přerušovaný déšť, ale jinak spolehlivý déšť. Mno nakonec se rozhodujem tak, že dojdem, kam dojdem ? prostě jak to půjde nejdál. Stoupáme od jezer do kotlin/otlíků nad jezery. Je tu poměrně dost sněhu, výstup není až tak obtížný, zvlášť když má člověk hůlky. Postupně se prokousáváme nahoru až do sedla pod Maju Jezerce(2306). Po cestě je zataženo a občas poprchává ? prostě to vypadá blbě. Když už jsme v sedle tak lovíme fotky hory ? asi deset minut koukáme kdy se mezi mraky objeví Jezerca. Před cestou dolů (nahoru nejdem, bo to nemá smysl) stavíme mužíka ? sloup/pilíř z kamenů. No a cesta dolů je sranda ? slajdujem po sněhovejch jazycích.

Po návratu do základního tábora přichází na řadu porada o tom co dál ? počkat den a zkusit výstup na Maju Jezerce znova, nebo sejít zpět do údolí a pokračovat v programu. Nakonec vítězí varianta 2. Cca do hodiny jsme zabaleni a začínáme sestupovat (pro zajímavost (Georgos, Vojta a Honza hupli do Čolčího jezera ? to je to, u kterého jsme kempili a jmenuje se tak protože je plný čolků). Takže opouštíme Albánii, byť dočasně a sestupujem. Noční tábor rozkládáme kousek (cca 20min) od Savina oka a Poláků (cesta dolů trvala asi 2h). Ještě večer podnikáme cestu pro vodu (a co se koníka týče pro mátu) a se Poláky speleology se domlouváme na zítřek na odvoz do Gusinje. Večer už jen probíhá pokus o zapálení ohně :( a jde se spát.

Po probuzení cca v 6.00 probíhá snídaně a balení a kolem osmý se vydáváme na cestu. (pozn. včerejší hledání máty se ukázalo jako pěkná ? , protože asi 5m od stanu jí roste spousta ? blbý je že v tý tmě nebyla vidět :). Takže scházíme k Polákům a naštěstí se nám daří definitivně dojednat odvoz do Gusinje jejich dodávkou (firma Alpinex ? skrytá reklama). Já, Zuzka a Eli jedem vzadu v nákladovým prostoru spolu s báglama a špinavejma fuskama jednoho ze speleologů.

Do Gusinje přijíždíme asi v devět ? fajn je že po nás severní sousedi nechtěli nic za odvoz. Ve městě nakupujeme a po doplnění zásob hledáme odvoz do Thety ? Albánského městečka ? no vlastně vesnice. Prozatím nacházíme jen chlapíka co nás sveze aspoň na hranice za 10 ?ček. (Pozn2. Nepříjemná příhoda ? Hofi někde potratil, dost možná v dodávce Poláků, foťák. Sice je to starší stroj ještě na film ale ztracený fotky zamrzí nejvíc). Přechod přes hranice na hraničním přechodu Grnčar je v pohodě (s Jirkou dokonce vtipkujou celníci ? Černohorský mu nejdřív ?nechce vrátit pas? se slovy ?už není? |:) a ten Albánský se pak snaží vyslovit jeho jméno ?Jiršží? hihi). Hned za hranicema potkáváme skupinu českých cyklistů co se vydali do Albánie na ?krátký? okruh ? táboří u jezera Plav. Zrovna opravujou defekt na jednom z kol. Zdravíme se s nima, krátce povídáme a vyrážíme dál. O chvilce nás samozřejmě předjíždí a maj z toho celkem prču ? no ?jen počkej, zajíci?.

My už po cestě na Albánské straně hor vyhlížíme stopa, krerý by nás svezl do Thety. Nemáme ale štěstí (např. jedné dodávce u domu chybí zadní kolo). Když už jsme se téměř vzdali naděje při návratu do ČH ? Gusinje, zastavil nám jeden chlapík s rodinnou ? nakonec domlouváme že vyklopí rodinku doma a vezme nás alespoň do města Hani i Hoti .Nakonec se to ukazuje jako naše spása, ale to bych předbíhal. Cesta s ním totiž končí už v jedné malé osadě výš v horách na fotbalovém zápasu. (tam se k autu, kterým jsme přijeli hrnou místní s nabídkou odvozu (mmch sem jsme dojeli na korbě a máme celkem slušně zašvihaný zadky od rzi). Nabídka, kterou přijímáme je 160 ?ček do Thety ? po silnici cca 200km. (vzdušnou čarou cca 20-30 km max). No a nabízeli se i někteří s cenou 210 Eček. Nám naštěstí hodně pomohl jeden mladej kluk co se naučil trochu anglicky a německy ? z televize (všechna čest). (Ještě poznámka k místní fotbalové lize: rozhodčí má na sobě sako, na hrací ploše probíhá úprava lopatou a přímo přes trávník se projíždí auto a prase :) to vše během cca 5ti minut).

Takže nasedáme a sjíždíme dolů z hor k pobřeží a co čert nechtěl ? potkáváme naše starý známý cyklisty. Dupou do kopce po štěrkově-kamenitý cestě a my se vezeme autem dolů. Máváme :). Smích nás ale postupem času přechází ? cesta je dlouhá ve finále cca 6h a nepříliš pohodlná. Na zadní sedačce pro tři sedí pět lidí (holky sedí na střídačku na klíně) no a já sedím na stoličce mezi šoférem a spolujezdcem. To je historicky první přistýlka v autě, kterou jsem kdy viděl (a bohužel na který sem i seděl). Do Thety dojíždíme docela vyčerpaný a taky trochu vynervovaný ? před Thet totiž padla tma a navíc mlha. V těch serpentinách v horách s mizernou silnicí je to vážně chuťovka pro otrlý a flegmatiky. Naštěstí dojíždíme v cajku. Hned jak vystupujem už nás nahání místní majitel cafe-baru. Ukazuje nám místo pro stany na spaní a zve nás na pití. Takže rozkládáme stany a jdem na pivko a kafe. Majitel baru ? Peter ? nám ukazuje fotky své rodiny (3 děti neboli bambino ? Jirkův postřeh:?jako kdyby se pokoušel jednomu z nás vnutit svou dceru :). Jirka dává Peterovi jako památku malou vlajku ČR a pak už jen platíme a odcházíme spát.

Budíček v 8.00 ? chystáme se na přechod hřebene z Thet do Valbone. Kolem desátý se loučíme s Peterem a vyrážíme na cestu. Scházíme dolů z úbočí kopce do vesnice Thety (šofér nám včera zastavil u prvního baráku/baru co viděl ? už toho měly taky plný brejle). Pozn. Elucha - ještě nás předjíždí klučina na motorce s tím, že má na papírku napsáno, že za nocleh (louku ? pozn. Thomas) máme zaplatit 5E. No, nejspíš to půjde do jeho kapsy, ale co se dá dělat:). Po 50ti metrech nás staví policajt a kontroluje pasy. A to jsme si mysleli že je dneska nebudem potřebovat.

Dole ve vesnici se přeptáváme na cestu a vyrážíme. U řeky ještě provádíme malou prací akci ? Honza pere fusky (do této chvíle hodně výživný odér), já peru ručník (žádná změna, pořád humus ? málem bych zapomněl je celej od kafe, který jsem rozlil ve stanu a pak to právě tímhle ručníkem utíral) atd. Po cestě na hřeben kufrujem ? cesta není vůbec značená, prostě bída. (pozn. Elucha: nejvýživnější je cca 15ti minutová procházka po kamenité stráni, kdy nakonec končíme na výchozím místě :). Aby toho nebylo málo, tak nás chytá bouřka a déšť. Chvíli sedíme v lese pod stromem než přejde ten největší šrumec a potom pokračujem dál za deště ? no, pláštěnky dostali zabrat. Já jsem vypálil nahoru jako blesk, bo jsem se potřeboval zahřát a málem mi to bylo osudné ? než jsme se dostali nahoru na hřeben, tak jsme málem padl na hubu. Další zářez si připsal Honza. Po cestě spráskal všechno možný od piva přes čokoládu po jogurt a ještě před hřebenem ho přepadla běhavka. Na hřebínku v sedle trochu foukalo, takže jsme rychle co to šlo vyrazili dál. Proběhli jsme cestičkou dolů do údolí, našli pěkný místo na spaní, dopili Nikšíčko ? pivko 2l co Jirka táhl celej den a šli spát.

Pozn.: přestože po cestě bylo hnusně a pršelo, tak výhled do údolí Valony byl pěknej, takže jsme udělali dost fotek.

Pozn.2: Spali jsme na prvním vhodném místě, na kterém ale nebyl voda. V pondělí jsme šli dál a zjistili, že voda je v prameni o kousek dál.

Probuzení je příjemné ? mraky se honí a brzo se ukazuje i sluníčko. Hned vystavujem provlhlý věci aby se usušili po x dnech mokra a světe div se dokonce úspěšně. Fotečky se sluncem jsou taky vydařený, prostě idilka. Kolem devátý vyrážíme. Kousek pod tábořištěm narážíme na pramen, který nám trochu scházel. Sestupujeme dál do údolí Vabony. Je tu úžasná a ukrutně široká kamenná řeka ? štěrkový pás skrz údolí, který se plní vodou jen při jarním tání (v jedné z chalup už nás chtěli dotáhnout na kafe, ale odolali jsme haha). V údolí Valbony jsme také procházeli kolem místa stavební činnosti ? výstavby hotýlku s chatkami. Za rok až za dva to tu bude pěknej provar plnej německejch turistů. Ve vesničce Kukaj jsme svačili a našli odvoz do Bajram Curi (Nejdřív to vypadalo že tu dodávku bude řídit 13ti letej kluk, ale nakonec šoféruje jeho tatík). Takže jedem do civilizace. Po cestě zastavujeme u mostu, pod kterým teče řeka a to dost hluboká ? možná by se dalo i skočit (most je cca 15m vysokej). Navíc po cestě je kus silnice před Bajram Curi rozbombardovaná. (jako v Čechách v létě) - další přípravy na turisty do Valone. Když jsme vyběhli ve městě auta tak jsme se nejdřív vydali vyměnit prachy : Ečka za Albánský LEKI ? poradil nám jeden chlapík od stánku, kde najdem Rajfku. No a po výměně peněz jsme prošli pár ulic a šup do restaurace na jídlo ? naše oblíbené čivabi (Honza byl originální a dal si jakýsi biftek). Následuje cesta tágem do města Fierza, kde hodláme zítra sednout na trajekt. Po příjezdu jsme se přeptali na časy, kdy trajekt jezdí (mmch v Albánštině se trajekt řekne ?traged?:) či tak nějak podobně) a po malém nákupu (nějaký limonády, 3l piva a meloun) jdem ke kotvišti, které je na pravém břehu asi 3km za městem. Po cestě vidíme přehradu a auto pod závalem bahna.

U kotviště je malá kavárna/hospůdka, kde narážíme na chlapíka jménem Josef. Po chvilce povídání nám nabízí spaní na jeho lodi ve městě (když se dozvěděl, že jsme Češi a někteří z nás z Plzně; navíc on v Čechách 10let pracoval). Takže je dohodnuto, že nás vezme autem gratis zpět do města a přespání na lodi bude taky gratis ? super. Po cestě se navíc dozvídáme, že auto pod závalem tu je teprv den ? přívalové deště ze včerejška (když jsme šli z Thety do Valbone) způsobili sesuv a pohřbili auto i silnici. Cestu spravovali/zprůjezdňovali 6h. Josef nás vyhodil ve městě a rovnou u hospody ? tu už si platíme sami ? šopák + pivo. Není to až tak drahý a je to dobrý (pozn. a díky protekci Josefa jsou to porce jaxviňa).

Kolem desátý dorážíme na loď (jménem Tropoja) dostáváme poslední instrukce a klíče od Josefa (jako doma) a ten pak odjíždí ? do Kosova. Chvíli sedíme na lodi na palubě, pijeme pivko (Vojta fotí) a po cca hodině jdeme spát. Já s Honzou a Eliškou nahoře na palubě, Jirka s Vojtou v kabině a Zuzka a Hofi v kapitánské kajutě. Žáby řvou a čokli vyjou ? hroznej rachot. Zítra máme vstaváčku v 5.15 bo loď vyplouvá v šest a v půl nás ještě chce Josef vytáhnout na kafe.

Pozn. Hlavní oblíbenkyní Josefa je Zuzka ? je z Plzně a zjevně se Josefovi líbí (že by těma blonďatejma vlasama?) Každopádně za večer padlo aspoň deset pus a Zuzka si pro tento zájezd/dovolenou vysloužila přezdívku Valbona ? jedno z oslovení co použil Josef :).

Ranní probuzení na lodi ve čtvrt na šest ? přišel strojník doplnit naftu ? to byl budíček hlavně pro Vojtu a Jirku co spali v podpalubí. Nás na palubě ?jen? pozdravil. Spaní na lodi ?pod širákem? bylo bezva, akorát nám pěkně provlhly spacáky od rosy(skoro zmokly). No nic, další zkušenost. V půl šestý přijel Josef a lákal nás do kavárny na snídani ? odolali jsme (kupodivu snadno na to jak byl včera přesvědčivej). V šest odjezd z Fierze trajektem a jede i Josef. Vtipný jsou zastávky. Prostě najedou s lodí na břeh (opatrně aby si jí moc neodřeli), kde už stojí lidi a ti si jen naskočí. Cesta trvá přes dvě a půl hodiny. Krásný výhledy, fotíme jak o život. Místy zcela strmý břehy padají přímo do vody ? idilka. Kotviště Komani hned vedle hráze přehrady je taky zajímavý: na plácku velikosti poloviny fotbalového hřiště pobíhá spousta lidí a pojíždí spousta aut ,troubení a zmatek. Ještě před výstupem nám Josef domlouvá odvoz do Tirany, takže neřešíme nějaký smlouvání (nakonec se celá cesta z Fierze do Tirany vejde do 10eur).

Šofér mikrobusu opět nezklamal. Kroutil to do zatáček překvapivou rychlostí, pořád koukal za sebe a ne na cestu a zvládal to i bez držení volantu. Cesta je zase úmorná, 3,5h na zadku, propocení - i když to po 10dnech už tolik nevadí, hlavně že se jede k moři. Příjezd do Tirany je celkem vysvobození Ale město je (jako na jiných místech a městech) jako po náletu. Všude se staví, silnice jsou rozkopaný, vedro skoro jako v pekle (pozn. spousta místních domů je ?jako nedostavěných? ? čouhá nějaká výztuž, chybí střecha, ? - je to proto, že za zkolaudovanou budovu se platí daň).

V Tiraně vybírám v Rajfce z bankomatu, Zuzka, Hofi a Vojta mění prachy ve směnárně. Potom hledáme odvoz do Dhermi ? přímořského městečka. Zpočátku hledáme osvědčenou klasiku ? taxíka dodávku, která by nás vzala přímo do Dhermi. Nemáme ale štěstí ? jen osobáky. Pak na jednom rohu potkává Hofi kluka, který nám radí autobus do Vlore (město vedle Dhermi taky s možností koupání ale s nákladním přístavem). Vyrážíme na autobusák a co čert nechtěl ? po cestě potkáváme chlapíka, který nám dohazuje dovoz do Dhermi dodávkou. Cena 100Eček nebo 12000 LEKI. Ani moc nesmlouváme a jedem (maník nás nejdřív překvapil, páč nám napsal na papír: cena 1000 eur, i když sám myslel 100:).

Cesta do Dhermi je, jak jinak, úmorná. Cca 250km sem tam výhled na moře, rozestavěná dálnice (mmch na dálnici jsou tu pruháče) a policajtů jak při akci Kryštof XX. Nakonec jsme moc rádi, že jsme nejeli busem ? jednak bysme se docela pekli a navíc z Vlore to je do Dhermi cesta na hodinu. Ve městě (městečku) jdem rovnou na pláž (hihi s baťohama a pohorkama přímo mezi turisty). A pak už jen koupání a sluníčko a koupání. Na zastrčeným konci pláže rozkládáme stany, aby bylo kam uklidit věci a jinak spíme venku. Já, Honzík a Eli jdem ještě večer na kafe do místního baru.
Pozn.: Už z Fierze jsme s sebou táhli meloun, kterej jsme nestačili sníst. Takže s náma tenhe 6ti kilovej drobek cestoval +-350km.

Začíná nám dvoudenní válení u moře. Ráno lehká snídaně, koupačka, sluníčko, koupačka. Vojta s Jirkou jdou na ryby a světe div se ? nic! Moře je tu skoro prázdný.(To ostatně zjišťují i jacísi Italové co si přivezli dokonce harpunu. Zajeli s autem až na pláž, zjistili že dřív než rybu by chytli rýmu a odjeli.). Pár rybiček jsme zahlídli kousek od pláže ze skal, ale ty jsou mrńavý. K obědu dojídáme něco ze zásob a po obědě další koupačka. Zuzka s Hofim vyráží do města a my ostatní se cachtáme. Odpoledne přišli pěkný vlny, tak je docela sranda (pozn.: Honzova hláška dne potom co ho vlna hodila na břeh: ?jsme jak velryby uvízlí na pláži? a za chvíli druhá : ?zavolejte Greenpeace, já chci zpátky do vody? :). Odpoledne ubíhá v poklidu. Když přichází z města Z+H, tak je jasně vidět, kdo se celý den opaloval a kdo ne. (Hofino lehce sere, že má opálený akorát trenky a už se těší jak se bude opalovat zítra.)

Takže teď se vydáváme na nákupy my ? tzn. zbytek. Jeden obchůdek je hned u pláže (taková malá budka) ? slušném výběr pití, ale s potravinami to je horší. Takže pokračujem dál do města. Cesta je ? no Jirka by řekl: ?štreka jako kráva?; v horku a do kopce +- 3/4 hodiny. Výběr je ale mnohem lepší. Nakupujem nějaký jídlo, standardní meloun a pivko, který dáváme hned na místě . Cesta dolů už je mnohem příjemnější a rychlejší (mmch těch pár popelnic co tu jsou nevybíraj psi a bezďáci jako u nás, ale krávy). Po cestě zpět se zastavujem na jídle v jedné místní plážové restauraci. Nejdřív chceme rybu, ale po zjištění že stojí 3000 LEKů nás přechází chuť. Takže si objednáváme něco jiného. Gnochi, nějaký kuře apod. Po chvíli přichází číšník, že už maj jen něco tzn. další přeobjednávka. (nakonec je ten čísník tak zmatenej, že nedonesl ani pití co jsme si objednali a jídla se trochu neshodovala s objednávkou ? nevadí :). Po jídle platíme a odcházíme. Po nás jdou zase na veču Zuzka s Hofim a my hrajem karty. Nejdřív dvě partičky žolíků (jednou jsem z ruky zavřel já a pak Honza) a pak velmi rychlý prší s čelovkama (už je tma). Nakonec jen tak ležíme a povídáme si vtipy. Když už se chystáme spát, přichází Z+H ? byly na jídle v restauraci na druhým konci pláže a měli rybu (za rozumnou cenu 700 LEK). Navíc zjistili, že bus do Tirany nám pojede v pátek kolem 6 - 6.30 ráno. Dobrou noc.

Ranní probuzení (dle mýho názoru nic moc, špatně jsem se vyspal) opět zařídilo sluníčko. Nasadil jsem mp3jku a spal dál. Když už bylo moc horko, tak jsem šel snídat za ostatními do stínu za jedním bunkrem. (fakt jsou všude). A po snídani opět lehárko. Zbytek mezi tím postavil přístřešek z hůlek a pláštěnek, aby se bylo kam schovat před sluncem. Do cca 12ti hodin koupačka no a potom jsme Eliška, Z+H a já vyrazili na frappé do kavárny ? mlasky mlask bylo dobrý. A odpoledne další koupání a slunění (pozn.: Zuzka si vymyslela novou zábavu ? zahrabávání Hofiho do štěrčíku na pláži. No a Eliška si půjčila mou mp3jku a poslouchá jak o život).
Jinak zítřejší plán je vstát kolem 4.30 a sednout na bus v 6.00. Odpoledne nám pěkně ubíhá.

Po vodě nám připlavala nová zábava ? nafukovací sedátko pro děti: Hofi ho zachytil a jal se blbnout. K tomu se ještě přichomýtl slunečník jako plachta (to vyzkoušel Vojta) a téměř okamžitě se prolomil od větru. Koupání jsme zakončili a vyrazili do města ? mno? vlastně do hospody, v který byly včera Z+H. Mňo dali jsme si rybu ? Barbuna(já a Georgos), Lavraca (Vojta) a Koce (Eliška). K pití kafíčko, frappé , víno (albánské rozlévané) no a protože byl pořád trochu hlad, tak jsme se dohromady dopráskli dvěma pizzami. Pohoda. Zpátky se vracíme za tmy a to znamená že za tmy balíme stany a bagáž abychom ráno jen rychle vypadli. V noci je okolo našeho spacího místa trochu rušno, ale vadí to jen někomu (např.Vojtovi) prej nějaký auto a kdoví co ještě.

(Pozn.: já jsme neměl ani páru, mě by klidně ukradli a nevšiml bych si :)

Ranní budíček, zabalit spacák a karibabku, posbírat odpadky a hurá na bus. Cesta od pláže na křižovatku cca 40min. Do kopečka, na hrbu bagáž, ale zase není takový horko jak přes den. Na bus čekáme asi 20min. Přijíždí celkem pěknej stroj (oproti očekávání) klimoška, záchod a taky je skoro plnej (myšleno bus plnej lidí a ne záchod plnej?.). Takže první půlku cesty jsme si postáli ? ale není to nijak hrozný (dobrý to má Z+H, kteří dvě místa vzadu na pětce). Druhá půlka cesty do Tirany je pohoda ? lidi vystoupili a my s sedli. Podtrženo sečteno cesta busem nás mile překvapila (cena 900LEKů nebo 9? /osobu).

Na nádru v Tiraně se do nás hned pouští místní tágo-lordi a vezou nás na kombinát ? místo odkud vyjíždí mikrobusy do Skadaru (Škodry) ? naše další destinace. A máme kliku, protože téměř okamžitě nasedáme a jedem. Po cestě je jen jedna zvláštní příhoda ? jedna holčička co jede s náma je trochu ?blivná? a ?. :). Jo a taky ulice, kterou vyjíždíme z Tirany, je doslova obložená/obležená prodejnama s nábytkem ? a všichni prodávaj to samý. Ve Skadaru si dáváme 2hodiny oraz, vyrážíme do města do baru (nezaměňovat s Barem) na jídlo. Máme Pilaf (rizoto) a Tasquebab (Guláš) + nějaký pití. Další prachy utrácíme v krámě za jídlo na cestu domů. Při návratu na místo setkání potkáváme chlápka s dodávkou ? za 80Eček nás bere přes hranice do Baru. Na hranicích je trochu oser ? celníci si musej trochu rejpnout a tak čekáme ? naštěstí ne dlouho (pozn.: v bezcelním pásmu přímo pod cedulí ?hranice? roste konopí ? sice jen technický ale přece). Jo a přechod se jmenuje Sukobin (Murigan).

Příjezd do Baru provází smích ? šoférův spolujezdec se začal tlumit a smál se aspoň čtvrt hodiny (skoro při tom rozbil palubní desku). Poslední hřebíček do rakve téhle cesty je hledání cesty na vlakáč ? cedule jak kráva a jenom řidič je nevidí. Takže trochu kufrování. Mno když už jsme se dostali na místo, tak jsme ještě šoférovi vysvětlovali, že část budem platit v Ečkách a část v Lekách. No trvalo mu to , než pobral pointu (někdo to komentoval slovy: ?úplnej debil?).Na nádru jsme zjistili, že zítřejší vlak nejede ve 12h ale už v 10.00 ? příjemný zjištění. Jednak nám neujede (kdybychom spolíhali na jízdní řád z domu tak bysme přišli na dvanáctou a čučeli jak péra z gauče) a jednak budem mít v Bělehradu čas na přestup. Supr. Takže jdem na pláž. Promenáda plná lidí, jakási pouť a diskotéka ? vzhledem k tomu, že tu někde chcem přespat tak nic moc. Nakonec čekáme do tmy (mezitím koupačka, hambáč, prostě klasika) a když tma zhoustla a lidi prořídli, tak jsme vlítli do borovicového lesíka a zakempili. Nakonec je velkej problém (největší) hustota komárů na centimetr čtvereční kůže. Randál nevadil, lidi nevadili, světla taky ne ale ty pos.aný komáři nás nenechali spát nejmíň do půlnoci (nehledě na to jak jsme ráno a další 4dny vypadali).

Probuzení je fajn, po lesíku pobíhá místní fotbalový dorost (machrujou :). Připravujeme jídlo přímo na místě a místní z nás maj docela velký oči. (pozn. Eli chtěla pujčit zapík, Jirka hodil, Eli nechytla a krásný odraz umístil zapalovač přímo do ešáku s rajskou. Hmm pujčujem si zapík od Honzy :).

Po jídle se balíme a loučíme se s plážovou promenádou v Baru. Po cestě ještě fotím místní místní válečné loďstvo ? torpédové čluny a taky obchod ?diskont piču?. Odjezd z Baru vlakoidem v 10.00 v deset a vyhlídka na 24h a víc na cestě. První část cesty čučíme z oken, bo jsou okolo trati pěkný výhledy. Šikmý srázy, údolí, říčky, spadlej zrezlej vlak ? romantika. Jo a taky spousta tunelů. Přes Černou horu a část Srbska jich je nepočítaně a některý jsou svinsky dlouhý. Jinak se po cestě do Bělehradu nic moc neděje (snad jen celníci trochu zdržujou a jeden nejmenovaný z nás baví ostatní jistou nejmenovanou příhodou s toaleťákem růžové barvy). Příjezd do Bělehradu je vcelku na čas (i navzdory tomu, že jeden chlápek použil záchranou brzdu aby mohl vystoupit i tam, kde vlak jinak nestaví) tzn. na čas podle starýho jízdního řád, ale podle novýho jsme vyjížděli o 2h dřív. Každopádně přípoj stíháme.

A zjišťujem že Srbové (srbský železnice stejně jako ty naše) jsou pěkný lamy. Celej vlak je složenej ze dvou lůžkáčů a jedný jedničky! ? prostě nepochopitelný. Takže parkujem do chodbičky v 1.třídě, obsazujem nějaký volný místa a doufáme, že nás nikdo nevykopne. Noční cesta chrupy chrup.

Noční cesta z Bělehradu do Pešti je celkem nezáživná. Nakonec jsme zabrali 5 (slovy pět) volnech sedadel, takže aspoň sedíme na střídačku a pospáváme. (Jediná zaznamenání-hodná věc jsou pasažéři ? jeden z nich Mr. Hruška ? nalitej jak pumpa bavil půlku vagónu a pak zapomněl vystoupit; a chlápek s ženskou v kupé kde jsme seděli ? Homolkovi hadr).

Protože už v Bělehradu jsme měli sekeru cca 1h , tak samo nestíháme přípoj v Pešti. Naštěstí další spoj jede za tři hoďky takže pohoda. Ve volném čase vyrážíme do vcelku blízkého parku, kde dáváme sváču (polívka, čaj salám). Odjezd 9.30 směr ČR a každý kam chce. Eli a Vojta končí v Břeclavi (Břečce), já a Jirka v Brně (poslední obydlená zatáčka před Vídní), Z+H v Praze a Honzík jede z Prahy ještě dál domů.

Tím končí srandopis o ?neuvěřitelných? cestách po Černé Hoře a Albánii.

Pozn.: poslední podraz je jídelní vůz ve kterém chtěj za 0,33l piva 3,4EURO. Svině! :)

s nasazením života vise na tužce zapsal FUNY-Thomas :)

ps.: Jestli se někomu zdá, že je v textu spousta ?pravopisnejch? chyb, tak má pravdu.

Cesta vlakama.......... 3 - ... celkem binec
Místní cestování...... 2 ..... (auta, lodě, busy; po horách jen pro silnější nátury)
Hory + turistika....... 1* .... super a nic míň
Počasí ...................... 2 ..... podle mýho názoru (někdo by dal možná míň)
k ideálu to mělo daleko ale jinak bych řekl že v pohodě

místní obyvatelstvo ... 1 ..... až na výjímky (jedna nebo dvě)
(domorodci :))

Nakupování ............. 1 ..... pohodička ? jako doma a levnější
Moře ? Albánie ........ 1 ..... Dhermi ? idilka
Moře - Černá Hora .. 2 ..... Bar ? na můj vkus už je tu moc lidí